Maloprůměrové vrty

Jedná se o vrty do průměru 300 mm, které je možné provádět prakticky pod libovolným sklonem. Vrtání je realizovatelné řadou technologií v téměř jakékoliv geologii. Pomocí maloprofilového vrtání jsou zhotovovány mikropiloty, kotvy, hřebíky, mikrozápory a injektážní vrty.

Mikropiloty

Jedná se o štíhlý prvek hlubinného zakládání. Mikropilota je tvořena ocelovou silnostěnnou trubkou, jejíž svrchní část je hladká a spodní kořenová část je injektovatelná. Do vyvrtaného (zapaženého) vrtu je provedena nízkotlaká injektáž – vyplnění vrt cementovou suspenzí, osazena silnostěnná trubka mikropiloty a provedena injektáž případně opakovaná injektáž přes spodní kořenovou část pro vytvoření kořene mikropiloty, která se staticky podílí na přenosu sil do základové půdy. Přes hlavu mikropiloty mohou být přenášeny jak tlakové tak tahové síly od stavební konstrukce do základové půdy. Mikropiloty jsou obvykle navrhovány a realizovány v případech, kdy není možné splnit požadovanou funkci vrtanou pilotou z důvodu prostorových omezení pro vlastní prvek speciálního zakládání nebo pro strojní zařízení, které je technologicky způsobilé pro jeho provedení. Mikropiloty jsou navrhovány také v případě rekonstrukcí objektů pro zvýšení únosnosti základových konstrukcí stávajícího objektů nebo při potřebě snížit úroveň základových konstrukcí apod.

Horninové kotvy

Slouží k přenesení tahových sil od stavební konstrukce do základové půdy. Tělo kotvy tvoří tyčová nebo lanová výztuž s injektážním příslušenstvím. Kotva má volnou délku a injektovanou kořenovou část, která se staticky podílí na přenosu sil do základové půdy. Postup zhotovování horninových kotev je obdobný jako u mikropilot. Přes hlavu kotvy je možné vnést do kotvy předpětí. Horninové kotvy je možné dle doby funkčnosti dělit na dočasné a trvalé.

Zemní hřebíky

Zemní hřebíky je geotechnická konstrukce, která je navrhována pro zajištění stability svahu zářezu, odkopu nejčastěji v kombinaci se stříkaným betonem v málo soudržných zeminách nebo v zeminách, jejichž soudržnost je negativně ovlivněna působením erozních činitelů – déšť, slunce, vítr a mráz. Tato konstrukce je spíše vhodná pro dočasné využití, i když může být v určitých případech zejména při menších sklonech svahů navrhována také jako trvalá. Metoda hřebíkování je složena z téměř vodorovných prvků – hřebíků a vyztuženého betonového krytu. Hřebíky jsou vyztuženy ocelovými nebo sklolaminátovými pruty. Jejich tělo není injektované a nemá volnou délku, ve které by docházelo k protažení předepnutím tj. vnesením síly, jako je tomu v případě horninových kotev, ale k aktivaci funkce hřebíku je využito samotného pohybu zemního tělesa.

Mikrozápory

Jedná se o jednu z variant pro zajištění stavebních jam v těch případech, kdy není možné realizovat zajištění standardními záporami z důvodů prostorového omezení buď pro prvek (záporu) nebo pro strojní zařízení. Do předem zřízeného maloprofilového vrtu je osazen ocelový válcovaný profil (HEB, ocelová silnostěnná trubka)). Pata zápory je zalita cementovou zálivkou. Při odtěžovaní stavební jámy probíhá výdřeva mezi ocelovými profily nebo je zemina mezi záporami stabilizována stříkaným betonem s výztužnou sítí. Celá konstrukce pak bývá zpravidla kotvena horninovými kotvami přes ocelové převázky. Vzhledem k malému průměru vrtu, který musí být často dočasně zapažen ocelovými výpažnicemi, které dále zmenšují průměr využitelný pro osazení válcovaného profilu, je možné osazení pouze profilů o malých rozměrech a tedy s malou prostorovou tuhostí. Tato skutečnost má vliv na relativně malou rozteč mezi jednotlivými mikrozáporami a větší míru kotvení celé konstrukce. Přes zvládnuté optimalizace návrhu těchto konstrukcí z pohledu nákladů a času se jedná o konstrukce poměrně nákladné a tedy navrhované omezeně.